Publikována byla v květnu 1973 ve Věstníku Dermatologii Venerologii, strana 79 – 83. Prof. E. A. Dosychev, V. N. Bystrova
(Přeloženo pro společnost Chaganela s.r.o.).
Klinika kožních a cévních chorob (primář prof. E. A. Dosychev), Kujbišev – Rusko, Novosibirská oblast. Lékařský institut a klinika kožních a cévních chorob (šéf lékař I. H. Brudner).
Úvod
Rozsáhlý výskyt lupénky vedl k aktivnímu zkoumání nových a účinnějších postupů směřujících k její terapeutické léčbě. Účinky ČAGY jsou zkoumány kvůli odeznění lupénky, které bylo pozorováno profesorem E. A. Dosychevem u pacienta, který užíval vnitřně přípravky z ČAGY po dobu 14 roků.
Pacient mužského pohlaví (ročník 1908) byl občanem Leningradu a knihovníkem, trpěl přitom extenzivní formou lupénky již od svých 24 let. V roce 1954 prodělal tento pacient lékařské kontroly i léčbu na klinice kožních a cévních nemocí vojenské námořní lékařské akademie. Pacient opustil nemocnici ve stavu kompletního klinického neúspěchu, který byl doprovázen pozdějším návratem nemoci. Další léčba lupénky nebyla u tohoto pacienta účinná.
V roce 1957 prodělal tento pacient další lékařské testy, které mu byly doporučeny jeho praktickým lékařem a onkologem kvůli určitým potížím s jeho žaludečně-střevním traktem.
U pacienta byla diagnostikována žaludeční a střevní polypóza. Onkolog mu doporučil trvalé užívání výtažku čaga. V důsledku užívání čagy došlo u tohoto pacienta k odstranění dispeptických poruch, ke zvýšení tělesné hmotnosti, ke zlepšení krevních hodnot, zvýšení celkové tělesné vitality a k výraznému zlepšení jeho celkového zdravotního stavu.
Tyto změny byly doprovázeny resorpcí polypózy v žaludku a ve střevech a k odeznění vyrážek u lupénky. Četné rentgenové kontroly žaludečně-střevního traktu potvrdily, že polypóza vymizela. Pravidelné sledování pacienta v letech 1958 – 1961, také potvrdilo absenci lupénky a normální stav jeho pokožky. Výjimku představovala v životě tohoto sledovaného pacienta 2 období, kdy byl donucen přerušit po dobu 2 měsíců užívání čagy, protože byla vyprodána. V obou těchto obdobích pacient pozoroval výskyt malých skvrn na pokožce v přední části jeho trupu. Avšak poté, co začal znovu užívat čagu tyto skvrny zcela zmizely. Pacient pokračoval v užívání čagy a zůstal prakticky zdravý. Nenalezneme zde žádné příznaky lupénky.
Zázemí
Studium čagy bylo zahájeno v roce 1951 v Botanickém ústavu Akademie věd SSSR společně s 1. lékařskou univerzitou z Leningradu. Po provedení klinických studií byl extrakt z čagy doporučován jako oficiální léčebný prostředek při léčbě žaludečních a dvanácterníkových vředů, chronické gastritidy (zánětu žaludku) a žaludeční i střevní polypózy jakož i pro posilující a symptomatickou léčbu rakovin, které nebylo možné léčit operativně.
Případová studie
Předpokládajíc normalizační účinek čagy na žaludečně-střevní dysfunkce jsme se rozhodli pro její využití při léčbě pacientů s akutní lupénkou, kteří trpěli rovněž chronickými potížemi žaludečně-střevního traktu a jater. Sledování těchto pacientů bylo svěřeno praktickému lékaři.
Byla sledována skupina 50 pacientů (14 žen a 36 mužů). Byli zde 2 pacienti ve věku 6 – 10 roků, 5 pacientů patřilo do skupiny 10 – 20 roků, 18 pacientů do skupiny 30 – 40 roků, 7 pacientů do skupiny 40 – 50 roků a 1 pacient byl starší 50 roků. U 37 pacientů předcházely rozvoji lupénky nemoci žaludečně-střevního traktu nebo jater (překyselení nebo gastritida s překyselením žaludku, zánět žlučníku, žaludeční vředy nebo dvanácterníkový vřed, kolika).
U 9 pacientů se během lupénky objevily zhoršené podmínky žaludečně-střevního traktu, další 4 pacienti trpěli chronickým stavem nosní dutiny. Téměř všichni pacienti, kteří trpěli žaludečně-střevními potížemi, si stěžovali na pálení žáhy, říhání, nepravidelnou stolici, nesnášenlivost tučných pokrmů, bolest v pravé horní části epigastrické oblasti. Pacienti často pociťovali, že zhoršení lupénky bylo často doprovázeno zhoršením potíží žaludečně-střevního traktu. U pacientů, kteří trpěli potížemi s nosní dutinou, zánětem středního ucha nebo zánětem nosních dutin, se jejich lupénka často opakovaně vracela.
V průběhu běžných klinických testů během dynamické léčby byli pacienti podrobeni testům žaludečních sekretů, žluče a různých biochemických krevních parametrů (hladina cholesterolu, bilirubínu, globulínových frakcí, Altmanův test, sublimační test srážlivosti atd.).
(Koagulační Altmanův test a sublimační test srážlivosti jsou testy ke kontrole změn proteinové plasmy při onemocněních jater).
Každý pacient měl vyplněnu speciální kontrolní lékařskou kartu a další soubor s jeho medicínskou historií. Primární testy byly u pacientů prováděny na regionální kožní a venerologické klinice v Brestu (Rusko-Litva).
Před zahájením léčby čagou se pacienti vyznačovali rozdílnou délkou jejich onemocnění lupénkou - 5 pacientů jí trpělo 1 rok, 7 pacientů maximálně 3 roky, 8 pacientů po dobu 5 – 7 roků, 13 pacientů po dobu 10 roků, 7 pacientů po dobu 10 – 15 roků a 10 pacientů déle než 15 roků. Přitom 3 pacienti trpěli erytrodermií a lupénkou, 1 měl lupénku a artritidu, 18 jich mělo extenzivní formu lupénky s masivní infiltrací plaku, 20 jich mělo extenzivní lupénku s malým výsevem plaku a 8 jich mělo lokalizovaný lupénkový plak.
43 pacientů zahájilo léčbu s pastou z výtažku čagy během akutní fáze lupénky a 7 během zklidněného stavu.
Výtažek čagy byl zahříván stylem au-bain-marie (tedy nahřátím nad horkou vodou) a 1 lžíce výtažku byla rozředěna ve sklenici převařené vody při pokojové teplotě. Tento roztok byl následně užíván vnitřně jako 1 lžíce, a to 3krát denně, 20 – 30 minut před jídlem. Vodnatý roztok Befunginu byl připravován jako roztok 1 lžíce Befunginu na 100 ml převařené vody (při pokojové teplotě). Užívání bylo stejné u problémů (viz. výše). Extrakt z čagy neměl nepříjemný zápach ani chuť a byl pacienty dobře snášen i po nepřetržitém užívání po dobu několika měsíců.
Většina pacientů 42 užívala extrakt z čagy pouze vnitřně, 24 pacientů užívalo přípravek z čagy po dobu 3 až 6 měsíců, 18 pacientů po dobu až 12 měsíců, 8 pacientů déle než 2 roky.
Terapeutické účinky čagy se začaly projevovat velmi pomalu a maxima dosáhly po 3 měsících pravidelného užívání. Ve většině případů se začala lupénka ztrácet nejprve z hrudi, potom z pokožky hlavy, horních končetin a nakonec z kyčlí a dolních končetin. Normalizační účinek čagy na nehtové lůžko se projevil po 2 – 3 měsících.
Klinická pozorování
Pacient K, mužského pohlaví, ročník 1928, onemocněl lupénkou v roce 1964. Od této doby byla pokožka jeho hlavy pokryta plakem v podobě pevných čepiček. Měl také plak i na dalších částech svého těla, avšak tyto potíže jej nerušily, tak jako plak na pokožce hlavy, protože byl nucen nosit neustále klobouk. Tento pacient byl léčen po dobu 6 roků, užívat masti obsahující rtuť a salycium, Rybakovu mast a vitaminové injekce. Během aplikace mastí se infiltrace zmenšovala nebo se ztrácela, šupinaté lupínky se stávaly méně vydatnými, avšak poté docházelo k zesílení kůže a ke zvětšení tloušťky šupinatých lupínků. Průvodní lékařský stav gastritida s překyselením žaludku, pacient trpěl stále pálením žáhy a střevní zácpou.
Při kontrole 24. února (tedy o měsíc později) byla pokožka hlavy kompletně zbavena poškození tkáně, ale lokty byly stále pokryty čočkovitými papulkami lupénky.
Zhruba o 3 týdny později zmizely veškeré problémy co se týká žaludečně-střevního traktu. Veškeré části pokožky měly normální barvu a nebyla zde zjištěna žádná vyrážka. Během posledních 2 let byl pacient pod lékařským dohledem. Pravidelně užíval extrakt z čagy a jinak žádné další léky. Zmizelo pálení žáhy, říhání a střevní zácpa, které ho dříve hodně potrápilo. Kyselost žaludku se také normalizovala. Pokožka včetně té vlasové nevykazuje žádné známky lupénky.
Pacient Z, mužského pohlaví, ročník 1924, trpěl lupénkou z fronty (od 2. světové války) poté co jeho hlavu poranil šrapnel. Jeho tkáň byla poškozena na hlavě, potom se poškození rozšířilo na celý trup a končetiny. Pacient byl nepřetržitě léčen v rozmezí let 1942 až 1963, buď ležel v nemocnici nebo byl léčen ambulantně. Pouze pobyt v sanatoriu (lázeňská léčba pro něj znamenala dočasné zklidnění stavu, které trvalo pouze několik měsíců). V roce 1963 začal pacient pociťovat bolest v kloubech horních i dolních končetin. Od tohoto okamžiku byl tento pacient každoročně hospitalizován (průměrně po dobu 46 – 50 dnů) a po každém propuštění z nemocnice se jeho stav mírně zlepšil. V roce 1966 mu byl přidělen invalidní důchod 2. stupně s diagnózou (artropická lupénka).
Poznámka – v SSSR a Rusku jsou lidé se zdravotním postižením rozdělovány do tzv. stupňů invalidity - 3. stupeň invalidity znamená minimální poškození zdraví (omezení výkonů, kam spadají např. ztráty malíčků, které jim nebrání vykonávat většinu zaměstnání, 2. stupeň představují vážnější onemocnění s více omezeními, která často vyžadují hospitalizaci a 1. stupeň invalidity představují například lidé s amputovanými končetinami nebo lidé trpící vážnými chorobami, které ohrožují jejich život, a nejsou proto schopni pracovat ani se uplatnit na trhu práce). Doprovázejícím jevem byla u tohoto pacienta chronická gastritida (zánět žaludku). Pacientovi bylo státem přiděleno vozidlo pro invalidy.
Pacient zahájil ambulantní léčbu pastou z čagy dne 16. října 1969. První kontrolu měl o 2 měsíce později – konkrétně dne 16. prosince 1969. Pacient užívá stále čagu. Došlo k výraznému poklesu bolestivosti jeho kloubů a ke zlepšení svědění pokožky. Poškození tkáně na dolních končetinách je zde evidentně stále přítomno a vypadá jako masivní infiltrovaný plak ve tvaru nohy. Zápěstí a dlaně vykazují známky difúzního poškození tkáně, které vypadá jako dlouhé rukavice. Pokožka hlavy a hýždě jsou pokryty masivním infiltrovaným plakem s několika vrstvami šupinatých lupínek.
13. února 1970 po 4 měsících ambulantní léčby čagouz bylo pozorováno vyčištění pokožky hlavy, trupu a končetin, bolest kloubů se minimalizovala a celkový zdravotní stav je dobrý. Pacient také přibral na váze (z 60 na 65 kg). Lékařská kontrola dne 14. září 1970, postižené části pokožky jsou zbaveny poškozené tkáně, bolestivost kloubů se snížila a mobilita pacienta není téměř omezena. Pacient se ze své vlastní iniciativy vrátil do práce, pracuje jako kontrolor v jedné strojírenské továrně. Po celou dobu našeho sledování užíval pravidelně extrakt z čagy a byl nadšený. V květnu 1971 byla změněna jeho zdravotní klasifikace (ze 2. stupně invalidity se dostal do 3. stupně). Lékařská kontrola v lednu 1972, postižené části pokožky jsou čisté, celkový zdravotní stav je dobrý, omezení mobility je mizivé. Pacient užívá extrakt z čagy každý den.
Po uznání jeho invalidity - 3. stupně přestal pacient užívat čagu po dobu 2 měsíců. Na konci 2. měsíce se na jeho pokožce hlavy objevily opět jednotlivé pupénky lupénky, na zádech i rukách a na přední části jeho dolních končetin, kromě toho se výrazně zvýšila bolestivost kloubů. Od této doby pacient léčbu čagou již nikdy nepřerušil.
Od roku 1969 do roku 1972 nebyl pacient delší dobu hospitalizován, byl velmi aktivní a veselý. Během tohoto období neužíval ani cytostatika ani kortikosteroidy v podobě léků ani mastí.
Výsledky našeho pozorování jsou uvedeny v této tabulce.
Typ lupénky |
Celkové vyléčení |
Zlepšení |
Bez účinku |
Zhoršení |
Extenzivní lupénka s masivní plaky |
14 |
2 |
2 |
- |
Extenzivní lupénka s lokalizovanými plaky |
16 |
3 |
1 |
- |
Omezené poškození tkáně lupénkou |
5 |
2 |
1 |
- |
Erythrodermické poškození tkáně |
3 |
- |
- |
- |
Lupénková artritida |
- |
1 |
- |
- |
Léčba čagou prokázala výrazné zlepšení stavu pouze u 8 pacientů a nebyla účinná u 4 pacientů. Pravděpodobně to souviselo s konzumací alkoholu u těchto pacientů během léčby, s jejich samovolným přerušením léčby čagou, výraznými odchylkami u diety a nestandardními odchylkami jejich léčebného režimu. Čtyři z těchto pacientů trpěli kromě toho ještě zánětem nosních dutin. U 2 z nich došlo k podstatnému zlepšení stavu jejich lupénky, zatímco další 2 nezaznamenali žádné výrazné změny.
Závěr
Na základě našich pozorování je léčba lupénky čagou mimořádně úspěšná v případech, kdy se lupénka vyskytuje společně s chronickými zánětlivými onemocněními žaludečně-střevního traktu, jater a žlučového traktu, který se projeví ještě před nebo během průběhu onemocnění lupénkou. Maximální účinnost léčby lupénky čagou je zaznamenána po 9 až 12 týdnech nepřetržité léčby.
Dlouhodobé a pravidelné užívání extraktu z čagy vede k úplnému odstranění tkání poškozených lupénkou, a to bez potřeby nějaké speciální léčby.
Dlouhodobé a pravidelné užívání mělo za následek zlepšení funkcí žaludečně-střevního traktu, zvýšení vitality a celkové pohody u všech pacientů bez vyjímky. Laboratorně zjištěné hodnoty krve, žaludečních kyselin, žluče, moče a stolice prokázaly také zlepšení.
Nejpravděpodobnější je, že léčba lupénky čagou může přinést dlouhodobý ústup lupénky bez jakýchkoli dalších léků nebo terapií. Pokud extrakt z čagy předepisuje pacientům praktický lékař, měl by je poučit o době, po které jsou patrny účinky této léčby, a to je za 9 – 12 týdnů. Pacienti by měli být rovněž podpořeni a povzbuzeni, aby se snažili stravovat dietně a hodně odpočívat. Během léčby čagou nebyly pozorovány ani zjištěny žádné vedlejší účinky ani komplikace. Léčba čagou představuje dobrý potenciál pro ambulantní péči. Mechanismus terapeutických účinků čagy při lupénce by měl být zkoumán i nadále.
Poznámka: (Hepatocholecystilis = zánět žlučníku)
Publikována byla v květnu 1973 ve Věstníku Dermatologii Venerologii, strana 79 – 83. Prof. E. A. Dosychev, V. N. Bystrova
(Přeloženo pro společnost Chaganela s.r.o.).
Klinika kožních a cévních chorob (primář prof. E. A. Dosychev), Kujbišev – Rusko, Novosibirská oblast. Lékařský institut a klinika kožních a cévních chorob (šéf lékař I. H. Brudner).
Úvod
Rozsáhlý výskyt lupénky vedl k aktivnímu zkoumání nových a účinnějších postupů směřujících k její terapeutické léčbě. Účinky ČAGY jsou zkoumány kvůli odeznění lupénky, které bylo pozorováno profesorem E. A. Dosychevem u pacienta, který užíval vnitřně přípravky z ČAGY po dobu 14 roků.
Pacient mužského pohlaví (ročník 1908) byl občanem Leningradu a knihovníkem, trpěl přitom extenzivní formou lupénky již od svých 24 let. V roce 1954 prodělal tento pacient lékařské kontroly i léčbu na klinice kožních a cévních nemocí vojenské námořní lékařské akademie. Pacient opustil nemocnici ve stavu kompletního klinického neúspěchu, který byl doprovázen pozdějším návratem nemoci. Další léčba lupénky nebyla u tohoto pacienta účinná.
V roce 1957 prodělal tento pacient další lékařské testy, které mu byly doporučeny jeho praktickým lékařem a onkologem kvůli určitým potížím s jeho žaludečně-střevním traktem.
U pacienta byla diagnostikována žaludeční a střevní polypóza. Onkolog mu doporučil trvalé užívání výtažku čaga. V důsledku užívání čagy došlo u tohoto pacienta k odstranění dispeptických poruch, ke zvýšení tělesné hmotnosti, ke zlepšení krevních hodnot, zvýšení celkové tělesné vitality a k výraznému zlepšení jeho celkového zdravotního stavu.
Tyto změny byly doprovázeny resorpcí polypózy v žaludku a ve střevech a k odeznění vyrážek u lupénky. Četné rentgenové kontroly žaludečně-střevního traktu potvrdily, že polypóza vymizela. Pravidelné sledování pacienta v letech 1958 – 1961, také potvrdilo absenci lupénky a normální stav jeho pokožky. Výjimku představovala v životě tohoto sledovaného pacienta 2 období, kdy byl donucen přerušit po dobu 2 měsíců užívání čagy, protože byla vyprodána. V obou těchto obdobích pacient pozoroval výskyt malých skvrn na pokožce v přední části jeho trupu. Avšak poté, co začal znovu užívat čagu tyto skvrny zcela zmizely. Pacient pokračoval v užívání čagy a zůstal prakticky zdravý. Nenalezneme zde žádné příznaky lupénky.
Zázemí
Studium čagy bylo zahájeno v roce 1951 v Botanickém ústavu Akademie věd SSSR společně s 1. lékařskou univerzitou z Leningradu. Po provedení klinických studií byl extrakt z čagy doporučován jako oficiální léčebný prostředek při léčbě žaludečních a dvanácterníkových vředů, chronické gastritidy (zánětu žaludku) a žaludeční i střevní polypózy jakož i pro posilující a symptomatickou léčbu rakovin, které nebylo možné léčit operativně.
Případová studie
Předpokládajíc normalizační účinek čagy na žaludečně-střevní dysfunkce jsme se rozhodli pro její využití při léčbě pacientů s akutní lupénkou, kteří trpěli rovněž chronickými potížemi žaludečně-střevního traktu a jater. Sledování těchto pacientů bylo svěřeno praktickému lékaři.
Byla sledována skupina 50 pacientů (14 žen a 36 mužů). Byli zde 2 pacienti ve věku 6 – 10 roků, 5 pacientů patřilo do skupiny 10 – 20 roků, 18 pacientů do skupiny 30 – 40 roků, 7 pacientů do skupiny 40 – 50 roků a 1 pacient byl starší 50 roků. U 37 pacientů předcházely rozvoji lupénky nemoci žaludečně-střevního traktu nebo jater (překyselení nebo gastritida s překyselením žaludku, zánět žlučníku, žaludeční vředy nebo dvanácterníkový vřed, kolika).
U 9 pacientů se během lupénky objevily zhoršené podmínky žaludečně-střevního traktu, další 4 pacienti trpěli chronickým stavem nosní dutiny. Téměř všichni pacienti, kteří trpěli žaludečně-střevními potížemi, si stěžovali na pálení žáhy, říhání, nepravidelnou stolici, nesnášenlivost tučných pokrmů, bolest v pravé horní části epigastrické oblasti. Pacienti často pociťovali, že zhoršení lupénky bylo často doprovázeno zhoršením potíží žaludečně-střevního traktu. U pacientů, kteří trpěli potížemi s nosní dutinou, zánětem středního ucha nebo zánětem nosních dutin, se jejich lupénka často opakovaně vracela.
V průběhu běžných klinických testů během dynamické léčby byli pacienti podrobeni testům žaludečních sekretů, žluče a různých biochemických krevních parametrů (hladina cholesterolu, bilirubínu, globulínových frakcí, Altmanův test, sublimační test srážlivosti atd.).
(Koagulační Altmanův test a sublimační test srážlivosti jsou testy ke kontrole změn proteinové plasmy při onemocněních jater).
Každý pacient měl vyplněnu speciální kontrolní lékařskou kartu a další soubor s jeho medicínskou historií. Primární testy byly u pacientů prováděny na regionální kožní a venerologické klinice v Brestu (Rusko-Litva).
Před zahájením léčby čagou se pacienti vyznačovali rozdílnou délkou jejich onemocnění lupénkou - 5 pacientů jí trpělo 1 rok, 7 pacientů maximálně 3 roky, 8 pacientů po dobu 5 – 7 roků, 13 pacientů po dobu 10 roků, 7 pacientů po dobu 10 – 15 roků a 10 pacientů déle než 15 roků. Přitom 3 pacienti trpěli erytrodermií a lupénkou, 1 měl lupénku a artritidu, 18 jich mělo extenzivní formu lupénky s masivní infiltrací plaku, 20 jich mělo extenzivní lupénku s malým výsevem plaku a 8 jich mělo lokalizovaný lupénkový plak.
43 pacientů zahájilo léčbu s pastou z výtažku čagy během akutní fáze lupénky a 7 během zklidněného stavu.
Výtažek čagy byl zahříván stylem au-bain-marie (tedy nahřátím nad horkou vodou) a 1 lžíce výtažku byla rozředěna ve sklenici převařené vody při pokojové teplotě. Tento roztok byl následně užíván vnitřně jako 1 lžíce, a to 3krát denně, 20 – 30 minut před jídlem. Vodnatý roztok Befunginu byl připravován jako roztok 1 lžíce Befunginu na 100 ml převařené vody (při pokojové teplotě). Užívání bylo stejné u problémů (viz. výše). Extrakt z čagy neměl nepříjemný zápach ani chuť a byl pacienty dobře snášen i po nepřetržitém užívání po dobu několika měsíců.
Většina pacientů 42 užívala extrakt z čagy pouze vnitřně, 24 pacientů užívalo přípravek z čagy po dobu 3 až 6 měsíců, 18 pacientů po dobu až 12 měsíců, 8 pacientů déle než 2 roky.
Terapeutické účinky čagy se začaly projevovat velmi pomalu a maxima dosáhly po 3 měsících pravidelného užívání. Ve většině případů se začala lupénka ztrácet nejprve z hrudi, potom z pokožky hlavy, horních končetin a nakonec z kyčlí a dolních končetin. Normalizační účinek čagy na nehtové lůžko se projevil po 2 – 3 měsících.
Klinická pozorování
Pacient K, mužského pohlaví, ročník 1928, onemocněl lupénkou v roce 1964. Od této doby byla pokožka jeho hlavy pokryta plakem v podobě pevných čepiček. Měl také plak i na dalších částech svého těla, avšak tyto potíže jej nerušily, tak jako plak na pokožce hlavy, protože byl nucen nosit neustále klobouk. Tento pacient byl léčen po dobu 6 roků, užívat masti obsahující rtuť a salycium, Rybakovu mast a vitaminové injekce. Během aplikace mastí se infiltrace zmenšovala nebo se ztrácela, šupinaté lupínky se stávaly méně vydatnými, avšak poté docházelo k zesílení kůže a ke zvětšení tloušťky šupinatých lupínků. Průvodní lékařský stav gastritida s překyselením žaludku, pacient trpěl stále pálením žáhy a střevní zácpou.
Při kontrole 24. února (tedy o měsíc později) byla pokožka hlavy kompletně zbavena poškození tkáně, ale lokty byly stále pokryty čočkovitými papulkami lupénky.
Zhruba o 3 týdny později zmizely veškeré problémy co se týká žaludečně-střevního traktu. Veškeré části pokožky měly normální barvu a nebyla zde zjištěna žádná vyrážka. Během posledních 2 let byl pacient pod lékařským dohledem. Pravidelně užíval extrakt z čagy a jinak žádné další léky. Zmizelo pálení žáhy, říhání a střevní zácpa, které ho dříve hodně potrápilo. Kyselost žaludku se také normalizovala. Pokožka včetně té vlasové nevykazuje žádné známky lupénky.
Pacient Z, mužského pohlaví, ročník 1924, trpěl lupénkou z fronty (od 2. světové války) poté co jeho hlavu poranil šrapnel. Jeho tkáň byla poškozena na hlavě, potom se poškození rozšířilo na celý trup a končetiny. Pacient byl nepřetržitě léčen v rozmezí let 1942 až 1963, buď ležel v nemocnici nebo byl léčen ambulantně. Pouze pobyt v sanatoriu (lázeňská léčba pro něj znamenala dočasné zklidnění stavu, které trvalo pouze několik měsíců). V roce 1963 začal pacient pociťovat bolest v kloubech horních i dolních končetin. Od tohoto okamžiku byl tento pacient každoročně hospitalizován (průměrně po dobu 46 – 50 dnů) a po každém propuštění z nemocnice se jeho stav mírně zlepšil. V roce 1966 mu byl přidělen invalidní důchod 2. stupně s diagnózou (artropická lupénka).
Poznámka – v SSSR a Rusku jsou lidé se zdravotním postižením rozdělovány do tzv. stupňů invalidity - 3. stupeň invalidity znamená minimální poškození zdraví (omezení výkonů, kam spadají např. ztráty malíčků, které jim nebrání vykonávat většinu zaměstnání, 2. stupeň představují vážnější onemocnění s více omezeními, která často vyžadují hospitalizaci a 1. stupeň invalidity představují například lidé s amputovanými končetinami nebo lidé trpící vážnými chorobami, které ohrožují jejich život, a nejsou proto schopni pracovat ani se uplatnit na trhu práce). Doprovázejícím jevem byla u tohoto pacienta chronická gastritida (zánět žaludku). Pacientovi bylo státem přiděleno vozidlo pro invalidy.
Pacient zahájil ambulantní léčbu pastou z čagy dne 16. října 1969. První kontrolu měl o 2 měsíce později – konkrétně dne 16. prosince 1969. Pacient užívá stále čagu. Došlo k výraznému poklesu bolestivosti jeho kloubů a ke zlepšení svědění pokožky. Poškození tkáně na dolních končetinách je zde evidentně stále přítomno a vypadá jako masivní infiltrovaný plak ve tvaru nohy. Zápěstí a dlaně vykazují známky difúzního poškození tkáně, které vypadá jako dlouhé rukavice. Pokožka hlavy a hýždě jsou pokryty masivním infiltrovaným plakem s několika vrstvami šupinatých lupínek.
13. února 1970 po 4 měsících ambulantní léčby čagouz bylo pozorováno vyčištění pokožky hlavy, trupu a končetin, bolest kloubů se minimalizovala a celkový zdravotní stav je dobrý. Pacient také přibral na váze (z 60 na 65 kg). Lékařská kontrola dne 14. září 1970, postižené části pokožky jsou zbaveny poškozené tkáně, bolestivost kloubů se snížila a mobilita pacienta není téměř omezena. Pacient se ze své vlastní iniciativy vrátil do práce, pracuje jako kontrolor v jedné strojírenské továrně. Po celou dobu našeho sledování užíval pravidelně extrakt z čagy a byl nadšený. V květnu 1971 byla změněna jeho zdravotní klasifikace (ze 2. stupně invalidity se dostal do 3. stupně). Lékařská kontrola v lednu 1972, postižené části pokožky jsou čisté, celkový zdravotní stav je dobrý, omezení mobility je mizivé. Pacient užívá extrakt z čagy každý den.
Po uznání jeho invalidity - 3. stupně přestal pacient užívat čagu po dobu 2 měsíců. Na konci 2. měsíce se na jeho pokožce hlavy objevily opět jednotlivé pupénky lupénky, na zádech i rukách a na přední části jeho dolních končetin, kromě toho se výrazně zvýšila bolestivost kloubů. Od této doby pacient léčbu čagou již nikdy nepřerušil.
Od roku 1969 do roku 1972 nebyl pacient delší dobu hospitalizován, byl velmi aktivní a veselý. Během tohoto období neužíval ani cytostatika ani kortikosteroidy v podobě léků ani mastí.
Výsledky našeho pozorování jsou uvedeny v této tabulce.
Typ lupénky
|
Celkové vyléčení
|
Zlepšení
|
Bez účinku
|
Zhoršení
|
Extenzivní lupénka s masivní plaky
|
14
|
2
|
2
|
-
|
Extenzivní lupénka s lokalizovanými plaky
|
16
|
3
|
1
|
-
|
Omezené poškození tkáně lupénkou
|
5
|
2
|
1
|
-
|
Erythrodermické poškození tkáně
|
3
|
-
|
-
|
-
|
Lupénková artritida
|
-
|
1
|
-
|
-
|
Léčba čagou prokázala výrazné zlepšení stavu pouze u 8 pacientů a nebyla účinná u 4 pacientů. Pravděpodobně to souviselo s konzumací alkoholu u těchto pacientů během léčby, s jejich samovolným přerušením léčby čagou, výraznými odchylkami u diety a nestandardními odchylkami jejich léčebného režimu. Čtyři z těchto pacientů trpěli kromě toho ještě zánětem nosních dutin. U 2 z nich došlo k podstatnému zlepšení stavu jejich lupénky, zatímco další 2 nezaznamenali žádné výrazné změny.
Závěr
Na základě našich pozorování je léčba lupénky čagou mimořádně úspěšná v případech, kdy se lupénka vyskytuje společně s chronickými zánětlivými onemocněními žaludečně-střevního traktu, jater a žlučového traktu, který se projeví ještě před nebo během průběhu onemocnění lupénkou. Maximální účinnost léčby lupénky čagou je zaznamenána po 9 až 12 týdnech nepřetržité léčby.
Dlouhodobé a pravidelné užívání extraktu z čagy vede k úplnému odstranění tkání poškozených lupénkou, a to bez potřeby nějaké speciální léčby.
Dlouhodobé a pravidelné užívání mělo za následek zlepšení funkcí žaludečně-střevního traktu, zvýšení vitality a celkové pohody u všech pacientů bez vyjímky. Laboratorně zjištěné hodnoty krve, žaludečních kyselin, žluče, moče a stolice prokázaly také zlepšení.
Nejpravděpodobnější je, že léčba lupénky čagou může přinést dlouhodobý ústup lupénky bez jakýchkoli dalších léků nebo terapií. Pokud extrakt z čagy předepisuje pacientům praktický lékař, měl by je poučit o době, po které jsou patrny účinky této léčby, a to je za 9 – 12 týdnů. Pacienti by měli být rovněž podpořeni a povzbuzeni, aby se snažili stravovat dietně a hodně odpočívat. Během léčby čagou nebyly pozorovány ani zjištěny žádné vedlejší účinky ani komplikace. Léčba čagou představuje dobrý potenciál pro ambulantní péči. Mechanismus terapeutických účinků čagy při lupénce by měl být zkoumán i nadále.
Poznámka: (Hepatocholecystilis = zánět žlučníku)