Solženicinův román

Před Solženicinem (ruský spisovatel – držitel Nobelovy ceny), který uvedl čagu v roce 1968 ve svém románu Cancer Ward- Rakovina, znalo čagu jen velmi málo lidí ze západu.

Protagonistou tohoto románu je Oleg Kostoglotov, politický vězeň, který byl propuštěn ze zajateckého tábora jen proto, aby se zjistilo, zda má opravdu rakovinu.  Po určitou dobu byl léčen na klinice (především byl ozařován vysokými dávkami radiace) a ví se, že jeho situace byla prakticky beznadějná. V knize Rakovina vypráví Oleg svým spolupacientům  z oddělení č.13 historku o houbě, která roste na bříze. Pozorně mu naslouchali, protože všichni toužili, aby objevili zázračného lékaře nebo zázračný lék, nebo nějakou starou čarodějnici odkudkoli, která by znala lék  k jejich záchraně.  Kostoglotov ve skutečnosti o takovém lékaři věděl, neboť si dopisoval s dr.Sergejem Malennikovem, starým lékařem z jednoho odlehlého regionu. Doktor Malennikov  pracoval desítky roků v nemocnici a pozoroval, že místní rolníci, kteří za ním přicházeli s jinými problémy netrpěli rakovinou. Začal tuto skutečnost zkoumat a objevil, že rolnící  z jeho regionu šetřili na čaji a místo něj si vařili houbu s břízy nazývanou čaga.  Vlastně se nejednalo ani tak o houbu jako o specifický výrůstek na starých břízách. Místní ji popisovali jako ostny, nahoře černé a uvnitř tmavě hnědé.  Sergej Nikitič Maslennikov napadlo, nemohla by to být ta stejná čaga, kterou ruští rolníci léčili po celá staletí rakovinu, aniž by vůbec věděli, o co se jedná?

Solženicinův román je velmi autobiografický.  Po letech strávených ve stalinském pracovním táboře byl konečně propuštěn, avšak zůstal  ve vyhnanství v Uzbekistánu. Krátce na to se u něj objevil zhoubný tumor a on se léčil na oddělení rakoviny kliniky v Taškentu. Vyléčila ho čaga?  Zdá se to být jisté.  Kdo ví, byl samozřejmě  intenzivně ozařován. Stejně jako všichni ostatní používal ke své léčbě i extrémní dávky čagy. V každém případě považoval své uzdravení za velký zázrak.