Historie užívání čagy
Vrátíme-li se o několik století na zpátky, zjistíme, že čaga byla asijskými a ruskými kulturami pokládán za (Krále bylin) a (Houbu nesmrtelnosti). Asijští lidoví léčitelé věří, že sibiřská čaga uchovává mladost, podporuje zdraví a dlouhověkost.
V tradičním čínském lékařství byla považována za vynikající bylinu, která dokázala udržovat v rovnováze tělesné „čchi“, podporovat zdravý imunitní systém, pomáhat při celkové detoxikaci a fungovat jako adaptogen, který pomáhá tělu v jeho boji s účinky stresu. Čaga je velice speciální adaptogenní bylinou, která je v klasickém čínském lékařství klasifikována jako lékařská houba. Díky svým účinným ochranným vlastnostem a vysokému stupni bezpečnosti je vedena jako bylina prvotřídní kvality.
Čaga byĺa známá a používaná již v dřívějších dobách. Skoro každý z čínských panovníků, filosofů a lékařů, který ve vývoji tradiční čínské medicíny něco znamenal, se zmiňuje o léčivých účincích hub a jejich použití k léčbě a prodloužení délky života.
Z letopisů pochází zmínka o tom, že čaga byla použita v léčbě ruského cara Vladimíra Monomacha (1113-1125), který trpěl rakovinou rtu.
V odlehlých částech Sibiře jsou k léčbě využívány pouze přírodní produkty a byliny užívané místními šamany. Tito předávali po staletí své poznatky a vědění předků dalším generacím. Příkladem prvních uživatelů čagy jsou Chantové, sibiřský národ obývající západní Sibiř. Jejich tradiční medicína je dodnes předmětem výzkumů. Užívali k léčbě i různé druhy hub. Vznik nemocí připisovali nadpřirozený bytostem. Jako obranu proti nim používali k „čištění“ těla právě čagu, která prokazatelně řešila problémy se srdcem, játry, tuberkulózou a jako ochrana před parazitickými červy. Podle jejich receptur se připravovaly léčivé odvary ze sušené čagy. Tyto odvary se pily. Z tepelně upravené čagy (někdy je uváděno – pečené) připravené na ohni, byly připravovány výluhy se silně desinfekčními účinky. Po porodech a při menstruačních komplikacích se tímto výluhem ženy omývaly, stejně jako novorozenci po porodu. Rituálně se zbytky čagy použité k výrobě léků, odvarů či výluhů spalovaly a kouř byl vdechován za účelem rituálního očištění. Traduje se, že i název čaga (Chaga) byl z názvu oblasti Chanta.
V odborné literatuře jsou nejstarší písemné zmínky o této houbě již v 16. století, kdy byla údajně používána jako lék proti rakovinovým nádorům. Domorodí obyvatelé severních oblastí Sibiře, kteří pili čaj z této houby, nikdy neonemocněli rakovinou. Zmiňovány jsou rovněž případy léčení chorob zažívacího traktu, zánětů žaludku, žaludečních vředů, rektálních nádorů, rakoviny kostí, kožních nádorů u nemocných po celém Rusku, v Polsku a pobaltských zemích. Její léčebné účinky jsou využívány po staletí.
Své osobní zkušenosti s využití čagy při úspěšné léčbě nádorového onemocnění zmiňuje i nositel Nobelovy ceny ruský spisovatel Alexandr Solženicin ve své knize „Rakovina". V této knize poukázal na blahodárné vlastnosti čagy. Solženicinův román je velmi autobiografický, mimo jiné zde popisuje své vlastní vyléčení díky této jedinečné houbě sibiřské čaze.
Na základě dlouholetých zkušeností se stala čaga středem vědeckého zájmu. Farmakologické experimenty v letech 1950-1955 potvrdily, že výtažek z čagy v četných případech stabilizoval růst nádorů.
V Rusku byl výtažek z čagy schválen Moskevskou lékařskou akademií již v roce 1955 k veřejnému užívání v rámci boje s rakovinou.
Významný český mykolog Rndr. Václav Šašek Csc. se v 60. letech 20. století setkal s prof. P. A. Jakimovem, který v Rusku založil výzkum protirakovinných účinků čagy. Prof. Jakimov byl ve 30. letech minulého století na Sibiři, setkal se zde s místním lékařem, který mu vyprávěl o existenci osad, kde lidé vůbec netrpí rakovinou. Určená místa navštívil a zjistil, že obyvatelé byli tak chudí, že si nemohli koupit pravý ruský čaj, a tak si čaj imitující nápoj vařili z výše popsaných nádorů na bříze, tedy z čagy. Po 2. světové válce se prof. Jakimov k tomuto poznatku vrátil a začal se jím soustavně vědecky zabývat. V rámci Botanického ústavu AV SSSR v Petrohradě (Leningradu) založil, společně s prof. Šivrinem Laboratoř biochemie nižších rostlin. Během jejich výzkumu se potvrdila antitumorová aktivita čagy, účinné složky byly extrahovány, ověřeny lékařsky a preparát se po schválení příslušnými institucemi začal vyrábět. Z houby byla izolována čistá kultura, a pěstována submerzní kultivací v laboratorních fermentorech. Preparát byl extrahován ze sušených nádorů rostoucích na břízách.
Bylo zjištěno, že účinkoval na některé pacienty, kteří měli rakovinu v počátečním vývoji. Pacientům s rakovinou ve vyšším stádiu zlepšoval psychický a tělesný stav. Kromě toho bylo s preparátem dosaženo poměrně dobrých výsledků při léčení žaludečních vředů. Ukázalo se, že preparát příznivě působí na trávicí ústrojí, uplatnil se také při léčení chronických gastritid a polypů. Měl celkově tonizující účinek na organismus a normalizoval enzymatické funkce, které byly chorobou narušeny. Dokonce bylo zjištěno, že příznivě působí na činnost srdečního svalu.Po zveřejnění těchto výsledků ve světových lékařských médiích se fenoménem čagy začali zabývat i jiné vědecké týmy. Na celém světě, především v USA, Jižní Koreji, Polsku, Japonsku vznikly další lékařsko-vědecké studie, které přinesly a potvrdily mnoho pozitivních účinků. V současnosti se výzkum zaměřuje především na obsažené polysacharidy (zejména beta-glukany) a triterpeny (kyselina betulinová a steroly) a deriváty těchto sloučenin.
Čaga se stává známou po celém světě. I jiné země, než Rusko, jí začleňují do léčebných postupů. Svět se snaží a jistě i nadále se bude snažit o integraci čagy do moderního lékařství.